« »
 
[]« 2 excusare » (par C. du Cange, 1678), dans du Cange, et al., Glossarium mediae et infimae latinitatis, éd. augm., Niort : L. Favre, 1883‑1887, t. 3, col. 353b. http://ducange.enc.sorbonne.fr/EXCUSARE2
2. EXCUSARE, Purgare se a crimine. Gloss. Græc. Lat. : Ἀπολογοῦμαι, Excuso me. Gloss. aliæ MS. : Ἐϰϰούσσευεν, ἐϰδιϰᾶται. Sic Excusatio in Gloss. vet. apud [] Menardum : Apologia vel apologesis, Excusatio. Hinc apologeticus, sermo Excusativus. Gloss. Gr. Lat. : Ἀπολογία, Excusatio, purgatio, satisfactio. Vide Petrum Fabrum lib. 3. Semestr. cap. 23. pag. 357.